Žiji již od roku 1945, kdy jsem se narodil svým rodičům, a jsem tomu ze srdce rád. Pracuji a tvořím s chutí, ale někdy si už říkám, jestli bych neměl taky zkusit nedělat zhola nic. Moje dětské okouzlení hlínou (žlutkou ze staveniště) nebylo rodiči přijímáno s pochopením a rozhodně ne jako předzvěst pevného životního vztahu s touto hmotou.

Moje vzdělání vedlo na výtvarnou školu, kde jsem při studiu malby pochopil, že tíhnu spíše k hmotě a v roce 1976 jsem začal pomalinku uskutečňovat své hliněné sny. Už si s ní tykám 35 let a zažili jsme spolu dobré i zlé, tak jako se svou milou ženou Hanou, se kterou se znám ale mnohem déle. Při vzpomínce na některé situace v prvopočátcích mé profesní dráhy se nemohu ubránit úsměvu, i když v té době to byla tragédie.

Rád vyrábím jednoduchou užitkovou kameninu, kterou pálím v plynové peci na 1230 stupňů a snažím se o dokonalou funkčnost a tvarovou čistotu. Pokud se tohle povede, tak dobrý tvar napoví vhodný dekor a vše vzniká jaksi samovolně a přirozeně, což mnohdy naráží na rozdílný vkus některých zákazníků. Ze všeho nejvíce mně baví objevovat nepoznané možnosti které hlína v sobě ukrývá a ne každému je odhaluje. Plasticita jílu mne neustále udivuje a připomíná mi nestálost každé formy života. V dnešní době již většina lidí přijímá fakt, že na světě se nenajdou dva úplně stejní jedinci, ale udivuje je, že u mne nenajdou šest stejných hrnečků.

Po dvouleté přestávce začínám také znovu tvořit bonsajové nádoby, kterými jsem se zabýval jako svojí výhradní činností 10 let a stále jsou pro mne výzvou, na kterou se pokusím odpovědět. V dílně se mnou pracuje moje dcera Markéta, která i přes nemalé mateřské povinnosti dokáže stvořit krásnou keramiku, na fotkách označenou MH. Veškerá užitková keramika je v souladu s hygienickými normami pro tento druh zboží a zahradní a bosajová keramika je mrazuvzdorná.

S potěšením zjišťuji, že naše řemeslo, které provází člověka od prvopočátku na jeho věkovité pouti, ještě stále magicky působí nejen na nás hrnčíře a keramiky.